Markéta Hrubá

V minulém čísle Zpravodaje jsme popsali, jak digitalizace mění zdravotnictví i jeho bezpečnostní rizika a jak se mezi sebou liší CSA, CRA a nový zákon o kybernetické bezpečnosti. Nyní je namístě podívat se na jejich praktické dopady: jaké konkrétní povinnosti ukládají výrobcům zdravotnických prostředků, dodavatelům navazujících digitálních výrobků a poskytovatelům zdravotních služeb, a jaká práva či nároky mohou naopak zdravotnická zařízení vůči výrobcům a dodavatelům uplatňovat.

Digitalizace přináší revoluci, ale i rizika. Propojená elektronika i nemocniční sítě denně čelí kybernetickým hrozbám. Zabezpečení citlivých pacientských dat a spolehlivost život zachraňujících přístrojů se staly absolutní prioritou, neboť každá zranitelnost může být fatální. EU i ČR proto budují silný obranný štít formou legislativních aktů: Aktu o kybernetické bezpečnosti, Nařízení o kybernetické odolnosti a zákona o kybernetické bezpečnosti (ZoKB), které se i navzdory odlišným cílům doplňují.

Prováděcí nařízení (EU) 2026/977 představuje zásadní procedurální reformu posuzování shody zdravotnických prostředků podle nařízení MDR a IVDR. Deklarovaným cílem je sjednotit rozdílný výklad předpisů i roztříštěnou praxi oznámených subjektů, zvýšit transparentnost a zajistit předvídatelnost trhu, a to aniž by podle Komise došlo ke snížení bezpečnosti pacientů. Nařízení, které nabyde účinnosti 25. února 2027, reaguje na krizi trhu, jež dopadala zejména na malé a střední podniky.