Jak je to s „výdejem“ zdravotnických prostředků v lékařských ordinacích?

V poslední době mezi lékaři poměrně silně rezonuje téma „výdeje“ zdravotnických prostředků přímo v lékařských ordinacích. Většina z nich to dává do souvislosti s termínem 1. ledna 2026, od kterého se elektronická preskripce zdravotnických prostředků stane povinnou. V této souvislosti je ale třeba připomenout, že samotný ePoukaz legálnímu výdeji zdravotnických prostředcích nijak nebrání. Je však pravdou, že výrazně přispívá k možnému odhalení těch případů, kdy jsou zdravotnické prostředky pacientům vydávány protiprávně. Takový postup však byl problematický i dříve a v rámci regulace přichází celá řada změn, které jej brzy patrně zcela vymýtí.

V prvé řadě je třeba upozornit na to, že zdravotnické prostředky mohou být v lékařských ordinacích skladovány, používány a v některých případech také vydávány pacientům. Ale má to svoje pravidla. Pokud jde o samotný výdej, pak platí, že kromě lékáren a výdejen zdravotnických prostředků mohou mnoho skupin pomůcek vydávat i tzv. smluvní výdejci, kteří mají uzavřené speciální smlouvy o výdeji se zdravotními pojišťovnami. Smluvními výdejci tak běžně bývají např. foniatři a pacientům ve svých ordinacích legálně vydávají třeba sluchadla.

Dalším případem legálního poskytnutí zdravotnického prostředku pacientovi přímo v ordinaci lékaře, je jeho použití v rámci ošetření v režimu ZUM nebo přímo spotřebovaného materiálu, se kterým počítá příslušný zdravotní výkon.

Posledním ilustrativním příkladem je situace, kdy je zdravotnický prostředek předepsaný na poukaz vydán zásilkovým způsobem, přičemž pacient si zvolí jako adresu doručení právě ordinaci svého lékaře.

To, co vytváří všeobecnou nervozitu, je fakt, že si všichni velmi dobře uvědomují, že každý z výše uvedených scénářů má určitá zákonná pravidla, kterým však reálná praxe v mnoha ordinacích zcela zjevně neodpovídá. Pro výdej v ordinaci je např. nutné uzavření speciální smlouvy se zdravotní pojišťovnou. Před výdejem nebo použitím zdravotnického prostředku v ordinaci je nezbytné dodržování pravidel správné skladovací praxe včetně měření a evidence teploty. Použití zdravotnických prostředků rizikové třídy IIb nebo III musí být zaznamenáno ve zdravotní dokumentaci pacienta.

Nelze vydat ZP, který výdejce nenakoupil

Další potíže pak nastávají v případě již zmíněného zásilkového výdeje. Ten je určitě možný včetně dodání prostředku do ordinace lékaře, avšak nejprve musí dojít k předepsání konkrétního prostředku danému pacientovi, a teprve následně může být takový prostředek odeslán. Stejně tak není možné, aby výdejce nejprve vydal zdravotnický prostředek, který je tou dobou stále ještě ve vlastnictví distributora, a teprve následně si jej účetně pořídil.

Lékař by rozhodně neměl propagovat konkrétního výdejce a současně nesmí omezovat právo pacienta na svobodný výběr výdejce. Finanční motivace lékaře je již zcela za hranou etiky a práva.

Autor: Jakub Král